Přišly ty nejhezčí lyžařské podmínky a skiareál musel zavřít

„Po roce 2012 se začala budovat nová éra, přejmenovali jsme se na Nový Skiareál Klínovec, a od té doby investujeme každý rok zhruba 100 milionů korun do modernizace. Všechno, co se vydělá, se zase vrátí zpátky do areálu s cílem vybudovat ten nejlepší v zemi,“ říká Martin Koky, obchodní ředitel Skiareálu Klínovec. Neustále jsou tak rozšiřovány stávající tratě, zlepšuje se výstavba zasněžovacího systému nebo se zlepšují podmínky pro snowboardisty, například výstavbou moderního snowparku s U-rampou Superpipe třídy FIS. Skiareál byl doslova na vlně, než přišla pandemie. „14. března jsme zavřeli v podstatě v nejhezčích podmínkách, které tady za celou sezonu panovaly. Pamatuji si to jako by to bylo včera, krásné sluníčko, mrazivé teploty, chystali jsme se zasněžovat, a najednou ze dne na den jsme museli zavřít a koukali jsme na prázdné sjezdovky,“ líčí těžké chvíle loňského roku Koky. Další zavření přišlo 27. prosince a vyhlídky na letošní provoz jsou nejisté. Přesto se majitelé snaží udržovat areál. „Stále věříme, že se nějakým způsobem spustí. Věříme v to ale méně a méně,“ říká Koky. Tržby nejsou žádné a náklady zůstávají. „Rolbovat se musí a svahy se také udržují prakticky nepřetržitě, protože čím déle bychom to nechali bez údržby, tím hůře by se nám vše potom znovu dařilo dostat do nějakého provozuschopného stavu,“ vysvětluje rozhodnutí Jan Sviták, provozní ředitel lanových drah. Roční náklady skiareálu se pohybují okolo 145 milionů a již nyní je na přibližně 150 milionech ušlých tržeb.

Aby firma překonala těžké období, rozhodla se požádat o záruku z programu COVID Sport. „Ten přišel v tu úplně nejlepší možnou chvíli. Záruku za úvěr nám pomohla dojednat Česká spořitelna. To, že za ten úvěr Českomoravská záruční a rozvojová banka ručí, nám pomohlo v tom, že nám velmi rychle přišly peníze, které jsme v tu chvíli potřebovali. Oceňujeme zejména rychlost. Spolupráce byla velmi věcná a rychlá a opravdu jsme cítili, že se nám někdo snaží pomoci. To jsme už dlouho necítili, takže se nám to dost líbilo,“ vypráví Koky.